„Kolébka fotbalu, Anglie“. Toto rčení jste již určitě někde slyšeli. Pravda je taková, že fotbal v současné podobě jak ho známe, se podle dochovaných pramenů skutečně zrodil v Anglii a to v šedesátých letech XIX. století. Podíváme-li se dále do minulosti, byli to spíše míčové hry, které fotbal jen připomínali. Kdy míčové hry podobné fotbalu přesně vznikly, to už se nedovíme. Některé prameny uvádějí 2500, některé i 5000 let př.n.l v Číně.

Číňanům je tedy připisována hra podobná fotbalu, u které některé prameny uvádějí roky až 5000 před n.l. Písemná dochovaná zmínka je z let 255 až 206 před n.l. (dynastie Tsin) a to ve vojenských manuálech, protože tato hra byla součástí mírového tréninku vojáků. Hra se pak v dynastii Hana (206 př.n.l až 220 n.l.) velmi rozšířila.

Hra byla nazývána Tsu Chu, což doslovně znamená kopaná do míče, neboť tsu znamená „kopat míč nohami“ a chu - „koule (míč) vyrobená z kůže a vycpaná“. Míč býval vycpaný vlasy a peřím. Docílit branky bylo velice náročné, neboť branku znamenal kruh se sítí, asi v průměru 30-40 cm, zavěšený na dvou bambusových tyčích, asi 9 metrů vysoko. Protože se míč nesměl hrát rukama, hráči museli být velice dovední a ve své době byli považování za umělce. Během dynastie Tanga (618-907 n.l.) nahradil pevný míč dutý míč naplněný vzduchem. V té době začal být tento sport oblíbený i u žen. V roce 1911 byl nahrazen moderním západním fotbalem.

Podobná hra jako Tsu Chu se hrávala později v Japonsku. Dokonce z roku 50 n.l. je zmiňován zápas, mezi hráči Tsu Chu a Kemari. Tudíž je to první dochovaný mezinárodní zápas.

Kemari se hrála způsobem, co nejdéle udržet míč ve vzduchu. Tomu bránil míč, který měl asi 20 cm v průměru a byl vyroben z jelení kůže a byl vycpán pilinami. Na hřišti, které bylo ohraničeno stromy, se pohybovalo od 2 do 12 hráčů. Hra nebyla ani tak soutěživá, jako spíše důstojná a obřadní, hráči dovedně na několik dotyků udrželi míč ve vzduchu, pak jej s pokřikem poslali dalšímu hráči. O důstojnosti této hry svědčí i obrázek hráče tohoto sportu.

Hra se stala velice populární v 10. - 16. století a zmiňuje se o ní i Marco Polo; někteří tvrdí, že přinesl fotbal do Evropy, ale fotbal, již v té době v Evropě byl.

 
Velmi málo je známo o řeckých míčových hrách. Jak je ale doloženo, hra Episkyro byla hraná již před 800 lety př.n.l. Jedním ze základních pravidel bylo, že se míč může hrát i rukama, proto někdo může namítnout, že se jednalo spíše o rugby než o fotbal. Měla však velmi společných znaků s fotbalem, zvláště rozměry hřiště a počet hráčů na obou stranách, kterých bylo 12. Další řeckou míčovou hrou byl Harpastron, což ale opět v překladu znamená házenou, nebo metanou. Míče se používali nejprve z látky a vlasů, svázané provázkem a sešité (špatný odskok), později huštěné, z prasečího měchýře, obalené prasečí nebo jelení kůží.

Římané po podmanění Řecka, někdy v letech 140 př.n.l., převzali hry Episkyro a Harpastron a vypracoval je do hry zvané Harpastum. Hra to byla ve stylu rugby (mohli jste používat ruce a nohy) a používal ji Julius Caesar a jeho generálové jako formu branné výchovy vojáků, s cílem zlepšit fyzickou kondici římské armády zábavnou formou. Míč byl asi 20 cm veliký a byl šitý z kůže vyplněný zvířecími chlupy. Málo je známo z pravidel, ale my víme, že hřiště bylo obdélníkového tvaru, počty hráčů se velmi liší. Cílem bylo dopravit míč jakýmkoliv způsobem za soupeřovu pomezní čáru. Hra to byla neuvěřitelně rychlá a tvrdá a bylo dovoleno i faulovat. Během expanze Říma se tato hra dostala i na britské ostrovy, kde se velice ujala.


Záznamy dokládají, že původní indiáni hráli fotbal nebo Pasuckaukohowog od roku přibližně 1620. Ač je velmi pravděpodobné, že oni jej hráli i mnohem dříve. Slovo Pasuckuakohowog vlastně znamená „Shromažďují se ke hře míče nohou“.

Tyto hry nebyly velmi hezké a byly neuvěřitelně násilné. Stalo se často, že hráči odešli s polámanými kostmi a jinými vážnými zraněními. Ve skutečnosti hra to byla téměř válka, až s 500 hráči na každé straně.


Tlachtli byla hra Aztéků a tvrdí se, že je až 3000 let stará. Tato hra bývala spíše směsicí basketbalu, volejbalu a fotbalu. I když jedno z pravidel bylo, že hráči nesměli hrát rukama, nicméně mohli používat hlavu, lokty, nohy nebo boky. Ruiny téměř každého historického města zahrnují obezděný dvůr pro posvátnou hru Tlachtli. Dvory byly často blízko chrámů, které posilovaly duchovní vlastnosti hry. Tlatchi byl popisovaný jako divácký sport, astrologické studium a politický zápas najednou. Smysl pro astrologii vychází ze skutečnosti, že Aztékové a zvláště kněží věřili, že pohyb gumového míče během hry symbolizoval budoucí cestu slunce. Tato hra se hrála v uzavřených dvorech obklopených fanoušky, na konci každé strany byl kamenný kruh, podobný basketbalovému koši, ve výšce 3 m nad zemí, o díře v průměru 30 cm. Hra znamenala přehrávání míče ze strany na stranu, aniž by míč dopadl na zem, hrozila ztráta, jako v odbíjené. Za zásah nepovolenou části těla byl bod pro soupeře. Nicméně hlavním cílem bylo dopravit míč do kamenného kruhu. Tým, který to udělal první zvítězil, bez ohledu na počet bodů ze hry. Hráči měli chrániče kolen a helmy, ale to je chránilo pouze v případě vítězství, protože poražený tým skončil jako oběť bohům.

Historie Calcia se traduje k 16. století, nicméně kořeny Calcia mohou být nalezeny v římské hře Harpastum.Nejslavnější zápas této hry se odehrál 17. února 1530 v Piazza Santa Croce v Florencii. Ačkoliv v té době celé město Florencie bylo v obležení, lid Florencie byl odhodlán proběhnout se hrou, aby dodržoval tradici hraní během karnevalu v únoru a projevil opovržení k napadnutí města.

Hra Calcio byla podobná k rugby a hodně násilnější než dnešní fotbal. Mladí lidé výjimečné síly, někdy i aristokrati, hráli tuto hru při slavnostních příležitostech. Hra samotná zahrnovala skupiny po 27 hráčích, kteří mohli používat jak nohy, tak i ruce k odehrání míče. Zápasy byly obecně hrány na náměstích hlavních měst. Cílem bylo donesení míče do určeného pole, za koncovou čárou soupeře. Jedno z pravidel bylo, že míč se nepřestával pohybovat, jinak byla přerušená hra. Calcio byla v Itálii neuvěřitelně populární hra a její vliv dokonce zasahoval až do Vatikánu, kde papeži jako Clement VII, Leo IX a Urban VIII, byli ke hře příležitostně zváni. V roce 1580 Giovanni Bardi, vydal první soubor pravidel pro hru Calcio, přibližně tři sta roků před pravidly fotbalu moderního. Calcio se už v Itálii nehraje, s výjimkou festivalu června ve Florencii, kde jsou zápasy jakousi dodnes uznávanou tradicí.

Římané přinesli Harpastum do Francie někdy roku 50 př.n.l. Francouzi hru převzali a vytvořili vlastní verzi této hry pod názvem Choule nebo Soule. Šlechta hru nazývala „La Soule“ obyčejní lidé „La Choule“. Počátky této hry se tradují do 12. století. Hra byla hrávaná o nedělích, až do západu slunce a hřiště měnilo svou délku. Mohlo být velikostí dvou ulic, ale také dvou měst. Hra začala vyhozením míče do vzduchu, což mělo představovat slunce.

Cílem hry bylo vstřelit branku, tou mohlo být cokoliv - strom, zeď nebo i potok.

Míč byl poměrně těžký a vyroben ze sešité kůže a byl vycpán další kůží a otrubami. Tuto hru hrály většinou mezi sebou dvě vesnice, někdy i stovky hráčů proti sobě. Hra byla velice tvrdá a násilná. Násilnosti dosáhly takové míry, že hru musel v roce 1319 zakázat král Filip V. Nicméně, přesto, že hru zakázal i král Karel V. v roce 1388, nebránilo nic tomu, aby se hrávala i nadále.

Italové uvádějí, že fotbal se hrál v Anglii díky vojínům římských legií už za Julia Ceasara. V Londýně se na Tower Hill utkala místní vojenská posádka s posádkou ze St. Albans. Jiná zpráva z Anglie z roku 211 hovoří o občanech Derventia, později Little Chesteru, jak oslavili vítězství nad římskými legiemi hrou s míčem, který kopali k městským hradbám.

Fotbal však v Anglii vzkvétal až v 8. století jako oblíbená hra davu, bez nějakých zvláštních pravidel, hrával se rukama i nohama, na různých plochách, v ulicích mezi bránami měst, mezi vesnicemi apod. S fotbalem však přišlo i řádění davu - Biskup z Exeteru si v roce 1287 stěžoval starostovi, že hraní před katedrálou ruší bohoslužby a rozbíjejí se přitom okna. Obyvatelé Londýna v roce 1314 sepsali supliku královskému dvoru, aby se s divokými míčovými hrami skončilo. Král Edward II. žádosti vyhověl. V archivu Anglické fotbalové asociace (FA) je uložena listina, v níž se píše: "Jelikož je ve městě veliký hluk způsobený srocováním při velkém, z čehož může povstat mnoho špatností, které Bůh zapovídá, rozkazujeme a zapovídáme jménem královským pro budoucnost pořádání takových zápasů ve městě pod trestem vězení." Zákaz zřejmě příliš nezabral. V roce 1331 Edward III. nepovolil hrát v ulicích kolem Westminsteru, neboť tím byla rušena zasedání parlamentu. Královským nařízením, z roku 1348, mohlo být porušení zákazu hrát fotbal potrestáno vězením. V roce 1364 se fotbal zakazoval kněžím. S letopočtem 1496 je spojeno královské nařízení, podle něhož se fotbal nepovoloval řemeslníkům, dělníkům a sluhům, což souviselo se snahou o vyšší produktivitu práce v počátcích rozvoje kapitalistické výroby. Přesto se vyznavači sportu nevzdávali. Zápasy pořádaly různé řemeslnické cechy, které se staraly i o ceny pro úspěšné celky. Například londýnský pivovarnický cech uskutečnil podle záznamu z roku 1425 finanční sbírku, z níž byli hráčům při jisté církevní slavnosti vyplaceny peníze po zápase. Fotbal nenacházel pochopení ani na anglických univerzitách. Jako první přišel zákaz v roce 1555 v Oxfordu, stejné opatření bylo přijato roku 1571 v Cambridgi. Ale vždycky nebylo jen špatně. Na přelomu 16. a 17. století prožíval fotbal v Anglii dokonce přechodný rozmach. První doklad o fotbalu je tištěný arch z Edinburghu, s datem 1672 - 1673.

Na začátku 19. století nic nenasvědčovalo tomu, že by měl fotbal před sebou nadějnou budoucnost. Rozmach průmyslové revoluce v Anglii této lidové hře ani trochu nepřál. Oživení přinesla v Anglii až další desetiletí první poloviny 19. století. Zásluhu na tom neměli ani příslušníci vyšších vrstev, ani prostí lidé, ale studenti na středních soukromých školách; pedagogové se zvýšeného zájmu mládeže o hry a pohyb v přírodě chytli. Viděli v tom menší zlo, než jaké přinášel život v kuřáckých a pijáckých partách, v nichž především aristokratická mládež utápěla svůj volný čas. Hra se tedy začala rozvíjet na jednotlivých školách, ovšem každá škola měla svá pravidla. Zejména hra ve škole v Rugby byla nejvíce specifická, že se rozvinula v jiný druh sportu, pojmenovaný podle místa vzniku. Nejznámější z prvních pravidel vytvořil v roce 1862 uppinghamský rektor J. C. Thring. Jsou to vůbec nejstarší dochovaná pravidla fotbalu. Ve srovnání s těmi současnými byla stručná a jednoduchá.

Rok po vydání těchto pravidel, přesně 26. října 1863, se v londýnském restaurantu Freemason's Tavern, sešli zástupci jedenácti anglických klubů, kteří byli zajedno, že je nutno jednak sjednotit fotbalová pravidla, jednak ustavit spolek, jenž by organizoval fotbalové zápasy a soutěže. Proto založili první fotbalovou organizaci na světě: The Football Association. Za nejstarší klub na světě je považován Sheffield FC, založený 24. října 1857. Prvním klubem, který se věnoval pouze fotbalu, byl Forest Football Club, založený o dva roky později ve Snaresbrocku v Epping Forest. Následoval roku 1862 Crystal Palace z jižního Londýna a Notts County z Nottighamu, v roce 1863 Barnes z jihozápadního Londýna, Civil Service Londýn a Stoke City.

Anglický pohár, v originále The Football Association Challenge Cup, první fotbalová soutěž na světě, byl založen 16. října 1871 a následujícího roku proběhl jeho úvodní ročník. Přihlásilo se do něj patnáct mužstev - čtrnáct anglických a jedno ze Skotska: Barnes, Civil Service, Crystal Palace, Clapham Rovers, Donnigton School, Hampstead Heathens, Harrow Chequers, Hitchin, Maidenhead, Great Marlow, Reigate Priory, Royal Engineers, Upton Park, Wanderers a Queen`s Park (Glasgow). V prvním ročníku bylo sehráno třináct zápasů. Ve finále, které proběhlo před návštěvou dvou tisíc diváků na hřišti Kennigton Oval, zvítězilo mužstvo Wanderers nad Royalem Engineers 1:0.

V hotelu Royal v Manchesteru zasedli 17. dubna 1888 zástupci Aston Villy, Notts County, Blacburnu Rovers, Burnley, Wolverhamptonu Wanderers, Stoke City a West Bromwich Albionu. Dohodli se, že první ligovou soutěž, kterou si budou kluby samy řídit prostřednictvím společné organizace, pod názvem The Association Football Union, zahájí hned v září téhož roku za účasti dvanácti klubů. Kromě zakladatelů, se v prvním ročníku objevila ještě mužstva Bolton Wanderers, Preston North End, Derby County, Everton a Accrington Stanley. Prvním mistrem Anglie se v roce 1889 stal Preston North End.

Fotbal začal posléze expandovat. Po založení anglické asociace, došlo k založení skotské asociace (1873), waleské asociace (1875) a irské asociace (1880). Pak se fotbal začal šířit i mimo ostrovy. Po Nizozemsku a Dánsku v roce 1889 to byl Nový Zéland (1891), Argentina (1893), Chile (1895), Švýcarsko, Belgie (1895), Itálie (1898), Německo, Uruguay (oba v roce 1900), Maďarsko (1901) a Finsko (1907). Český svaz footbalový byl založen 19. října 1901 v pražské restauraci U zlaté váhy. V roce 1904 byla založena mezinárodní fotbalová federace - FIFA. Český fotbal byl přijat v roce 1906 za provizorního člena, 20. května 1907 v Amsterodamu dokonce za stálého. Ale ve Vídni v roce 1908 Rakušané prosadili naše vyloučení (vždyť jsme stále byli součástí Rakousko-Uherska). Československá fotbalová asociace byla nakonec přijata do FIFA až v roce 1923! V současnosti má FIFA 204 členů.