Jens Lehmann se narodil 10. listopadu 1969 v německém Essenu a v
současnosti je i přes svůj věk jasná brankářská jednička německé
reprezentace a londýnského Arsenalu. Jenže cesta na vrchol pro něj
nebyla žádný med. Svoji kariéru odstartoval v Schalke 04 v sezoně
1988/89 v zápase proti Bayernu Mnichov. Jeho začátky byly plné úskalí.
Největší krizi zažil v roce 1993 v zápase proti Bayeru Leverkusen, kdy
byl hanebně o poločase vystřídán po svých třech hrubkách, po kterých
padly góly. Proto raději tehdy opustil stadion dřív než zápas skončil a
místo klubovým autobusem se dopravil domů sám vlakem.
Postupem času se však stal silným brankářem vyhlášeným pro svou
nezlomnou povahu a jeho výkony byly čím dál lepší. Lehmann se stal
hrdinou v roce 1997, kdy ve finále poháru UEFA zvládl penaltový
rozstřel proti Interu Milán a zneškodnil pokus Ivana Zamorana. Díky
tomu Schalke tuto trofej vyhrálo. Po deseti letech v Schalke přestupuje
do AC Milán, protože cítil velkou chuť odejít. Jenže tenhle neuvážený
odchod se mu vymstil. V AC si zachytal pouze pět utkání a nakonec se
vrátil zpět do Německa, konkrétně do Borussie Dortmund, kde získal
mistrovský titul v sezoně 2001/2002. V německém týmu byl ze začátku
považován za velkou hvězdu, ale jeho pozdější výbuchy vzteku a obrovské
chyby ho nakonec srážely k zemi.
Příjemnou změnou byl přestup do Arsenalu, který strašně moc
hledal brankářskou jedničku po odchodu Davida Seamana. Odborníci byli
ale velmi skeptičtí, protože měli obavy, že bude předvádět podobné
výkony jako v Borussii. Dokonce se objevovaly hlášky, jako „ Německo
dalo světu Goetheho, Bacha a na Arsenal zbyl pouze Lehmann“ . Lehmann
se připojil k Arsenalu 25. června 2003. V jeho první sezóně odchytal za
Arsenal všechny zápasy a dopomohl mu tak k vítězství v Premier League
bez jediné prohry. Jens tak zavřel pusu všem, co o něm pochybovali. Na
zápasy se soustředil, nedělal už takové chyby, byl mnohem klidnější.
Často se ale mluvilo o jeho temperamentu a nepřiměřených
gestech, kterými reaguje na spoluhráče, aniž by jeho tým byl podroben
tlaku utkání. Nejvíce se diskutovalo o jeho nesmyslném vyloučení v
zápase proti Tottenhamu Hotspur nebo jeho čím dál častějších minelách a
agresivních projevech. To mimo jiné způsobilo, že Lehmann už nebyl tak
jasnou jedničkou v polovině sezóny 2004/2005 a o místo musel bojovat se
Španělem Manuelem Almuniou, který si začal budovat post jedničky
Arsenalu. Nicméně Almunia začal dělat spoustu chyb a tak „dovolil“
Lehmannovi získat svůj post jedničky zpět a tak v roce 2005 pomohl
Lehmann Gunners k vítězství v Anglickém poháru.
V další sezóně, ačkoli Arsenal, který procházel generační
obměnou, znovu nedosáhl na titul, mohl se Lehmann pyšnit svou
spolehlivostí a stal se tak jedním z nejlepších brankářů působících v
Anglii. Ironicky byly jeho úspěchy v této sezóně uťaty až v
nejdůležitějším zápase, a to ve finále Ligy mistrů.
Jensi Lehmanovi se dostalo pochybné cti, být prvním hráčem
vyloučeným ve finále Champions League nebo Poháru mistrů evropských
zemí, jak se tato prestižní soutěž původně jmenovala. Již po osmnácti
minutách finalového zápasu proti Barceloně viděl červenou kartu po
faulu na Samuela Etoa. Vyloučení bylo ale velmi sporné, neboť z
pokračování akce vsítil Ludovic Giuly gól, který ale rozhodčí nemohl
uznat. Norský rozhodčí Hauge musel potrestat faul a neměl jinou možnost
než Lehmanna vyloučit. Arsenal tak v deseti na vítězství nedosáhl a
musel se spokojit s druhým místem. Jens Lehmann ale i přes to patřil na
konci ligového ročníku ke klíčovým hráčům Arsenalu a pomohl týmu
předstihnout v tabulce nenáviděné rivaly z Tottenhamu. Kanonýři nakonec
získali čtvrté místo a zajistili si účast v předkole Ligy mistrů.
Svůj debut v reprezentačním dresu zaznamenal už v únoru 1999 v
zápase proti Ománu. Největší pozornosti v reprezentaci se těšil hlavně
díky souboji o místo brankářské jedničky s brankářem Bayernu Mnichov,
Oliverem Kahnem. Ačkoli byl Kahn mnohem zkušenější v reprezentačních
zápasech, už v dubnu 2006 někdejší trenér německé reprezentace Jurgen
Klinsmann prohlásil Lehmanna jasnou jedničkou pro světový šampionát
2006 odehrávající se v jeho rodné zemi.
Rivalita mezi ním a Kahnem byla obrovská. Slavnější z dvojice
Kahn dával během šampionátu jasně a hlasitě najevo, že se mu pozice
brankářské dvojky vůbec nelíbí. Přesto ve čtvrtfínále, které Německo
sehrálo proti Anglii, zašel za Lehmannem a před penaltovým rozstřelem
mu popřál mnoho štěstí. Toto gesto napomohlo Lehmannovi, aby přátelsky
nabídl Kahnovi místo v základní sestavě v zápase o 3. místo, ve kterém
Německo zvítězilo nad Portugalskem 3:1. |