Jako první ze silné generace ostravských mladíků zamířil do ciziny.
Když se v létě 2001 upsal Liverpoolu, zřejmě snil o jiném údělu, než
osm měsíců leštit sedadla na tribunách a hrát za rezervní tým. Nevzdal
se však a dnes patří mezi největší hvězdy českého fotbalu, je oporou
reprezentace a idolem mnoha kluků, kteří právě zkoušejí štěstí v
mládežnických týmech. Milan Baroš se narodil 28. října 1981 ve
Viganticích, „zázračné“ valašské vesnici, odkud pocházejí také ligový
útočník Radim Kučera a reprezentační obránce René Bolf. Jelikož v
tamním fotbalovém klubu nebyla „přípravka“, nastupoval už od pěti let
za žáky. Na trávník ho přivedl táta, který hrával fotbal závodně na
regionální úrovni. Po pěti letech projevil o Milana zájem Rožnov pod
Radhoštěm, v roce 1993 poprvé oblékl dres Baníku Ostrava.
Od mládí prošel snad všemi reprezentačními výběry. Jednadvacítce pomohl
ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy 2000, ve stejném roce se
zúčastnil také olympijských her v Sydney. Největší příležitost však
dostal na konci sezóny 2001. Poté, co čtyřmi góly pomohl Baníku k
záchraně v nejvyšší soutěži, o jeho služby projevil zájem Liverpool FC.
Překážkou v odchodu se Barošovi stala přísná imigrační pravidla. K
tomu, aby mohli hrát na Britských ostrovech, potřebují fotbalisté ze
zemí mimo Evropskou unii odehrát aspoň 75 procent zápasů národního týmu
své země v posledních dvou letech. Baroš však má pouze čtyřicet
procent. Hráči ale mohou dostat výjimku a povolení získat, jako se to o
pár měsíců dřív povedlo Patriku Bergerovi. Dvacetiletý fotbalista tedy
podepsal pětiletou smlouvu a v Ostravě (klub dostal 3,2 miliónu liber,
tedy zhruba 180 miliónů korun) a čekal, jak se situace vyvine.
Do města Beatles se odstěhoval v zimě téhož roku. Jeho trable však
zdaleka neskončily a příčinou bylo další zákonné omezení. K zápasu
anglické Premiér League mohou nastoupit za každý tým pouze tři cizinci
ze zemí mimo Evropskou unii, zatímco Baroš byl v Liverpoolu již šestým.
Proto na něj zbylo místo jen v rezervním týmu, zatímco na Anfield Road
zářili jiní – Michael Owen, Emile Heskey, Nicolas Anelka.
Dlouhé čekání na příležitost si zpestřil startem na
mistrovství světa „21“, kam byl uvolněn po nevydařené kvalifikaci
Chovancova výběru na světový šampionát v Japonsku a Koreji. Také díky
jeho umění se „lvíčata“ probila až do finále, v němž na penalty
porazila domácí Francouze a postarala se o největší úspěch českého
fotbalu v posledních letech.
Osm měsíců vysedával Baroš na tribunách anglických stadiónů,
dřel v rezervním týmu a čekal na svou velkou chvíli. Shodil pět kilo a
naučil se základy angličtiny. Někdy ztrácel víru, ale trenér Houllier
měl pro jeho výkony jen slova chvály. Dá se říci, že dlouhá přestávka
Barošovi prospěla: na podzim 2002 dostal poprvé šanci v základu, dvěma
brankami pokořil Bolton a byl vyhlášen hráčem zápasu. Pochybnosti
odborníků, kteří odsuzovali liverpoolský nákup, se rázem rozplynuly.
Postupem času se ale Barošovi v Liverpoolu přestalo dařit a
navíc trenéra Houlliera nahradil Španěl Rafael Benitez, který si
přivedl nové hráče v čele s útočníkem Djibrilem Cissem a Barošovi se
tak velmi zvedla konkurence. Od trenéra nedostával často důvěru a když
už se na hřiště dostal, tak to bylo na několik posledních minut. Dalo
by se říci, že tuto sezonu v Liverpoolu přetrpěl a jedinou radostí ve
fotbalovém životě mu byly zápasy české reprezentace, kde s Janem
Kollerem vytvořili výbornou útočnou vazbu, která si výtečně rozumí.
Baroš byl účastníkem úspěšné kvalifakace na Euro 2004 a svými
důležitými góly z role žolíka, především v domácím zápase s Holanďany,
rozhodl o českém postupu na závěrečný turnaj. Celý výběr měl skvěle
načasovanou formu a především Milan Baroš, který se s pěti góly stal
nejlepším střelcem celého turnaje, tak pomohl ke konečnému třetímu
místu.
Ovšem po návratu do Liverpoolu to byl zase úplně jiný Baroš než
ten, který zářil na Euru. Střelecky se mu nedařilo podle svých
představ, ale podařilo se mu získat nejprestižnější klubovou trofej -
pro vítěze Ligy Mistrů. Ve finálovém zápase dostal od kouče Beniteze
důvěru od samého začátku a stal se tak prvním českým fotbalistou, který
ve finále LM nastoupil. Jeho důvěru mu splatil a odehrál povedený
zápas. Liverpool po neuvěřitelném obratu z 0:3 na 4:3 po penaltovém
rozstřelu s AC Milán získal vytoužený pohár.
Ovšem Baroš toužil po změně dresu. Chtěl klub na britských
ostrovech, kde by pravidelně nastupoval. Kvůli tomu odmítl také nabídku
Olympique Lyon. Nakonec s konkrétní nabídkou přispěchala Aston Villa.
Baroš neváhal a už měnil dres. V prvních zápasech se mu střelecky
dařilo, ale postupem času zase jeho efektivita střílení gólu klesala.
Dokonce přestával nastupovat od začátku utkání. V Aston Ville nebyl
štastný. Neseděl mu způsob hry tohoto týmu a po sezoně a půl se začal
ohlížet po novém působišti.
Nečekaně o něj projevil zájem manažer mistrovské Chelsea, Jose
Mourinho, ale ruský magnát Abramovič odmítal utrácet za posily. Poté se
ozval opět Olympique Lyon. Jeho trenér Gerrard Houllier zná Baroše z
Liverpoolu a přál si ho mít i v Lyonu. Kluby se dohodli na hráčské
výměně, a tak Barošovo místo v kabině Aston Villy zasedl norský útočník
John Carrew, zatímco Baroš se stěhoval do nejlepšího týmu Francie. Pro
Milana to bylo to nejlepší co ho mohlo potkat. Lyon se prezentuje
sympatickou hrou a dává šanci mladým talentům z nejrůznějších koutů
světa. I proto je mezi fanoušky tak oblíbený. Fanoušky Lyonu přesvědčil
o svém umění hned ve druhém zápase, kdy se gólem postaral alespoň o
remízu 1:1. |
