Celým jménem Roberto Carlos da Silva se narodil 10.4. 1973 v
brazilském městě Sao Paulo. Ve dvanácti letech musel začít pracovat v
textilní továrně, aby měla rodina více peněz. Naštěstí potom díky
pochopení otce, který býval v mládí vynikajícím atletem, toho mohl
nechat a věnovat se naplno fotbalu. Je znám pro svou tvrdou střelu
levou nohou z dálky, ze které střílí poměrně dost gólů, pro svůj
obrovský fyzický font a dlouhé auty, kterými často zakládá nebezpečné
akce. Je také hodně rychlý, což mu umožňuje po své levé straně založit
nebezpečný protiútok nebo se podílet na postupném dobývání soupeřovy
svatyně. Málokterý současný světový fotbalista se může pyšnit tak
rozsáhlou sbírkou titulů, jakou vlastní nejznámější brazilský obránce
Roberto Carlos. Za svou kariéru poznal pocit, jaké to je vyhrát
brazilskou ligu, španělskou nejvyšší soutěž nebo slavnou Ligu mistrů.
Kromě toho má doma stříbrnou medaili z olympijských her v Atlantě 1996
a dvě medaile z mistrovství světa - ve Francii 1998 to bylo sice "jen"
stříbro, ale o čtyři roky později však už byl členem brazilského
reprezentačního týmu, který se stal popáté v historii mistrem světa. Je
to hráč, který nikdy moc nevyrostl, takže moc vyhraných soubojů od něj
očekávat nemůžeme, ale i tak je pro mužstvo velmi důležitý.
Svoji prvoligovou kariéru odstartoval ve svých devatenácti letech za
brazilsky tým Palmeiras, kde strávil tři roky. Ani na debut v
reprezentaci moc dlouho čekat nemusel, dočkal se ho v roce 1992 v
zápase proti USA. V roce 1995 se konečně dostává do Evropy a to
konkrétně do milánského Interu. Po roce přestupuje do Španělska, kde
obléká dres Realu Madrid, který se pro něj stává druhým domovem. Zde
žije se svou manželkou Alexandrou a svými třemi dětmi ( Roberto,
Giovanna a Roberto Carlos mladší).
Na MS 1998, kdy už byl stálým členem základní jedenáctky
reprezentačního výběru, získal stříbrnou medaili po finálovém výprasku
0:3 od Francie. Roberto si svou kariéru naplánoval již hodně dopředu.
Do svých sedmatřiceti let by chtěl hrát za Real Madrid, potom by se rád
vrátil do rodné Brazílie, kde by chtěl hrát za nějaký prvoligový tým,
tak dva nebo tři roky. Pokud ho nepostihne nějaké vážné zranění, zdá se
tenhle plán vážně reálný, neboť jeho fyzická kondice je pořád skvělá a
Roberto je schopen po levé postranní čáře naběhat několik kilometrů za
zápas. Jeho série vyhraných trofejí se po MS 1998 hojně rozrůstala.
Největší vítězství pro něj je určitě v Lize mistrů a to hned dvakrát,
dále také MS 2002, které Brazilci vyhráli bez ztráty bodu, když si ve
finále poradili s urputnými Němci 2:0.
Od té doby se radovali hráči bílého baletu pouze z prvního místa ve
španělské lize. Ani Roberto nezaznamenal větší individuální nebo týmový
úspěch. 24. června 2005 Robertovo auto vykradli dva zloději, kteří mu
ukradli rádio, hodinky za pár desetitisíců a také jeho osobní mobil. O
dva měsíce později 2. srpna získal španělské občanství, což mu mohlo
umožnit hrát za španělskou reprezentaci.
Opět po čtyřech letech nadešlo MS, tentokrát v Německu, kde se
očekávalo, že brazilská reprezentace opět obhájí triumf z minulého
turnaje. Prvním zápasem Brazilci moc nepřesvědčili, ale vyhráli ho a
tak získali 3 body. Další zápasy ve skupině E už zvládli a dokázali
přesvědčit odborníky, že opět mají šanci prát se o obhajobu titulu. V
osmifinále dostali velmi technickou Ghanu, které se také říká afričtí
Brazilci. Tento zápas zvládli a po jasné výhře postoupili do
čtvrtfinále, kde se měli utkat zátím s dost nevypočítatelnou Francií,
která jen o vlásek postoupila ze skupiny, ale osmifinálový zápas se
Španělskem zvládla. Roberto dostal úkol uhlídat rychlonohého Thierry
Henryho. To se mu však nepovedlo a Henry byl ten co dal rozhodující
gól. Tak skončil velký sen Brazilců vyhrát šestý Světový pohár. Po MS
se na brazilský reprezentační tým strhla vlna kritiky. Nejvíce to
schytal právě Roberto Carlos za to, že hrál pouze průměrně a po velké
chybě nechal skórovat Thierry Henryho. Tak se uzavíra pro Roberta
kapitola MS 2006, po které se stáhl do ústraní a dokonce řekl, že chce
skončit s reprezentaci.
Po sezóně 2005-06 se o něj začala zajímat FC Chelsea, protože
po prodeji Asiera Del Horna, potřebovala někoho pro levý kraj obrany.
Na tento post Chelsea chtěla získat Roberta nebo Ashley Cola. Roberto
odmítl, a tak svoji pozornost upřela na Ashleyho Cola z konkurenčního
Arsenalu. Dalším, kdo se ucházel o služby rychlonohého obránce, bylo
turecké Fenerbahce Istanbul. Jednu dobu se už mluvilo, že přestup je
hotová věc, ale ani tentokrát se Carlos nestěhoval a zůstal věrný
barvám bílého baletu.
Roberto je skvělý rychlonohý obránce. Někdy se také říká, že má
v noze dynamit, neboť jeho střela na bránu, dosahuje rychlostí až 170
km za hodinu. Skvělé rozehrává přímé kopy ze střední vzdálenosti, se
kterými mají brankáři většinou velké problémy. U fanoušků Realu je
zapsán v paměti nejen proto, že za ně odehrál tolik utkání, ale
především pro jeho upřímnou a veselou povahu. Pro fanoušky je jedním z
nich. Nepotrpí si na přehnaný luxus, vystupuje skromně a když má větší
volno od fotbalu, většinou zamíří s rodinou do Brazílie za svými
příbuznými. |
