Jsou fotbalisté, kteří se na Olymp vysvihnou jestě jako mláďata
poté, co v lize odkopou sotva pár zápasů . Pak jsou takoví, kterým
talent od pánaboha rovně· neschází, ale cestu nahoru si musí prosekat
jako dobrodruh stezku v d·ungli. Třiadvacetiletý Kamerunec Samuel Eto’o
je právě takový případ. Jeho prokletím se stal slavný klub jménem
Real Madrid. Bílý balet si ho k sobě v mládí přivázal, protoze vycítil
ohromný Kameruncův potenciál. Jenomze az na pár chvil mu nedal vůbec
žádnou šanci fanouškům Realu ukázat, že je fotbalistou hodným
posvátného dresu. Snad i proto mu letos jeho přestup z Mallorky do
Barcelony tolik nezazlívali.
O tom, ze Eto’o má talentu na rozdávání, věděli experti v Kamerunu moc
dobře. Nějak se to doneslo i vedení Realu Madrid v čele s prezidentem
Lorenzem Sanzem. A tak se stalo, ze Eto’ovi bylo sestnáct let a uz si
balil na cestu do Evropy. Hlásil se samozřejmě nikoliv na Bernabéu, ale
v tréninkovém centru béčka, které hraje ve třetí lize. A tady začaly
vsechny útrapy. Eto’o si totiz nekopl do míče a putoval na hostování do
Leganesu.
Navzdory velice tězkému roku, který jako teenager ve Spanělsku zazil,
ho na konci sezony čekala sladká odměna. Byl totiz povolán na
mistrovství světa 1998 do Francie a ve svých 17 letech a třech měsících
se stal suverénně nejmladsím účastníkem turnaje. Byl také jediným ze
704 zapsaných hráčů, který se narodil v 80. letech.
To Sanze naladilo a údajně se přimluvil za to, aby kouč Guus Hiddink
Eto’a vyzkousel v áčku. Stalo se, ovsem po jediném zápase znovu zmizel
na hostování. Tentokrát to bylo u· v Primera División, přihlásil se
Espanyol Barcelona. Jenomze z toho byla černá můra, Kamerunec totiz
neodehrál ani minutu! To ho dozralo, a tak sel za prezidentem. „Řekl
jsem mu, ze kdyz nedělám svou práci, tak az mi neplatí,“ vzpomíná Eto’o
na hořkou zkusenost, kterou na své první barcelonské staci udělal.
Po tristním roce v Katalánsku přisla druhá stance, a jak se
později ukázalo, i poslední v dresu Realu Madrid. Eto’o nepadl do noty
ani Johnu Toshackovi, a tak se během zimního přestupního období
stěhoval na dalsí hostování. To se do třetice ukázalo jako správná
varianta, proto·e na Mallorce rozkvetl jako růze. Prakticky ihned si
získal místo v základní sestavě, dával důlezité góly a stal se idolem
fanousků. Splnilo se mu tedy to, po čem snil na Santiagu Bernabéu.
Mallorca je vsak přece jen mensí klub v malém městě na ostrově, a po
dvou letech se začalo zdát, ze je Eto’ovi těsná. Fanousci a novináři si
totiz povsimli, ze k fotbalovým kvalitám přidal i něco z hvězdných
manýrů.
Tak třeba se pustil do války s renomovaným odborníkem,
současným koučem národního celku Spanělska Luisem Aragonésem, jemuz
vsichni hráči, které kdy kde trénoval, uctivě vykali. Psala se sezona
2000/01 a devatenáctiletý zobák si na uznávaného trenéra, přezdívaného
Mudrc z Hortalezy, otevřel pusu. Dnes jsou vsak vsechny spory
zapomenuty. Eto’o se dokonce Aragonése zastal při nedávné aféře, kdy do
novin proniklo, ze mladíka Josého Antonia Reyese z Arsenalu motivoval
slovy: „Pane Reyesi, ukazte tomu negrovi (Thierrymu Henrymu), ze jste
lepsí nez on.“ Hned byl na světě skandál, ze Aragonés je rasista.
„Kdepak, děda zádný rasista není,“ řekl doslova Eto’o. „K hráčům tmavé
pleti má vřelý vztah, třeba Finidi byl jako jeho syn.“ S kazdou dalsí
sezonu na Baleárech bylo stále zřejmějsí, ze Eto’o brzy dres Mallorky
odlozí a půjde o stupeň výs. „Touzím po velkoklubu,“ nechal se
několikrát slyset.
Jenze jako přízrak se nad Eto’em pořád vznázel duch Realu
Madrid. Po prvním roce hostování se totiz jeho působení na Mallorce
změnilo v poloviční přestup – padesát procent práv hráče tedy patřilo
baleárskému klubu, druhých padesát pak Realu. Královský klub z Madridu
si tak jistil zadní vrátka pro případ, ze by se Eto’o rozzářil.
Mallorca měla sice právo hráče prodat, ale s jeho přestupem musel
souhlasit Bílý balet. A to se ukázalo jako klíčové při letní přestupové
tahanici.
Nejdřív měl Eto’o jít do Atlétika Madrid, jenze to záhy padlo.
Pak se objevil zájem Liverpoolu, ale taky znovu Realu Madrid. „Pokud
vyhraju volby, přivedu zpátky Eto’a, který byl nepochopitelně
přehlízený,“ hřímal Sanz, který se letos v červnu postavil jako
protikandidát Florentinu Pérezovi. Jenze neuspěl, a tak osud Kamerunce
nabral jiný směr. Ozval se totiz nejnenáviděnějsí protivník Realu
Madrid: FC Barcelona. A nebyl by to Real, kdyby nechal hráče, jemuz má
podle smlouvy co mluvit do jeho kariéry, jen tak odejít k opovrhovaným
Culés, aniz by udělal kapánek dusno. A tak se sprajcnul a řekl důrazné
ne. Nejdřív dokonce udělal na hráče nabídku. „Eto’o je hráč zajímavý
pro budoucnost,“ vykrucoval se vsak Pérez. „Uvazujeme, ze ho koupíme,
ale na Bernabéu přijde nejdřív za rok, az Roberto Carlos získá
spanělské občanství. Zatím máme moc extracomunitarios (cizinci mimo
EU),“ podotkl Emilio Butragueňo, asistent tehdejsího sportovního
ředitele Jorgeho Valdana.
Real se tak stále nemohl rozhodnout, jestli oněch padesát
procent práv na hráče odkoupí zpátky, nebo ne, a to začalo vadit
prezidentu Barcelony Joanu Laportovi. „Dělají vsechno pro to, aby jeho
přestup na Nou Camp znemoznili,“ pokrčil rameny. „Je to hrůza, je to
jako za časů otrokářství. Nakládá se se mnou jako se zbozím,“ hořekoval
Kamerunec.
Kdyz Barcelona nakonec vysponovala nabídku az skoro na
dvojnásobek startovní sumy, Real povolil a Eto’o se konečně dočkal
vytouzeného velkoklubu. Problém s extracomunitarios Laporta vyřesil
tak, ze Javiera Saviolu poslal hostovat do Monaka, a vyčistil tak místo
pro Eto’a. Ten zkraje sezony chytil střeleckou slinu a ukázal, ze jeho
angazování se zřejmě vyplatí. Dvakrát skóroval i v duelu proti "své"
Mallorce, ale góly neslavil. „To prostě nejde. Z úcty ke klubu a jeho
příznivcům, protoze nebýt jich, dneska nejsem tady,“ pravil fotbalista,
který se před odchodem z Baleárů s fanousky rozloučil otevřeným dopisem
v místních novinách |