Slangový výraz pro rodáky z Liverpoolu. Jsou to vášniví patrioty, hrdí
na město, odkud vzešli nesmrtelní Beatles. Pyšnit se tímhle označením
nemůže jen tak leckdo. Ale Steven Gerrard, velký liverpoolský šéf,
patří k těm, kteří si je zaslouží. Bez debat.
Nejen stejné místo narození pojí Stevena Gerrarda s legendární
čtyřkou fenomenálních muzikantů. Je toho mnohem, mnohem víc. Třeba
prostý původ. "Fotbal jsem se učil na ulici," popisuje poměry, z nichž
vyšel. Posluchače přitom v uších drásá jeho nenapodobitelný
liverpoolský přízvuk, kterému často nerozumějí ani obyvatelé ostatních
končin Spojeného království.
Se slavnými krajany by si však popovídal bez překážek. I o
tom, co mají společného, teď hlavně slávu a uznání. Lidé ho zbožňují,
ale velkohubých výroků ve stylu "Jsem větší než Ježíš" se od něj
nedočkáte. A přitom pro fanoušky Reds je možná opravdovým Mesiášem…
Napíšeme ti hit, jako by si kdysi řekli hudební mágové John Lennon s
Paulem McCartneym. Help? Ano, pomoc jistě potřebuje. Sám na všechno
nestačí, i když to někdy tak vypadá. Perný den? Ten má skoro pořád. S
kapitánskou páskou přijal odpovědnost za úspěch. Jenže Gerrardovi teď
zní v hlavě jiný "broučí" šlágr: Tomorrow Never Knows. Zítřek nikdy
neví. "Pro trenéra Beníteze je hráčem číslo jedna. Hodlá okolo něj
postavit celý tým," říká Rick Parry, výkonný ředitel Liverpoolu.
To je jedna strana příběhu. Tu druhou píše sám hlavní
protagonista. "Odejdu, když bude mít klub nízké ambice," hrozí Gerrard.
Není těžké uhodnout, co se za těmito slovy schovává. Gerrard je
reprezentant. Potřebuje se ukázat na nejvyšší úrovni, hrát špičkový
fotbal. A ten se servíruje jen v Lize mistrů.
Stále ovšem není jasné, zda Liverpool usedne k bohatě
prostřené tabuli i na podzim. Proto je cíl Gerrardovy pouti tak
nejistý. Zato jména nápadníků vešla v notorickou známost. Nepřekvapí:
Chelsea, která skupuje talenty z celé země, a Real Madrid, hledající
dalšího sólistu Bílého baletu. Gerrardův kamarád Michael Owen, který už
do ansámblu patří, bombarduje bývalého spoluhráče telefonáty: "Pořád se
na tebe vyptávají!" Nabídky šroubují spirálu do milionových závitů.
Začne se psát Bílé album? Zatím ne.
Oba giganti už totiž narazili, liverpoolský klenot není jen
tak k mání. Parry jim zabouchl dveře k jednacímu stolu: "Steven pro nás
znamená víc než peníze. Nezajímá nás 30, 40 nebo 50 milionů liber.
Nechceme ho prodat, pokud o to sám nepožádá."
A přitom právě to se už málem stalo. Loni v létě, v době, kdy
se v klubu měnil trenér, byl Gerrard na vážkách. Zájem Chelsea zesílil,
Portugalec José Mourinho o něj hodně stál. Chtěl dát dohromady
reprezentační tandem Gerrard, Lampard. To by bylo skoro nepřemožitelné
spojení! "Poprvé v kariéře jsem o přestupu přemýšlel. Ale pak jsem si
sedl s rodinou a agentem a rozhodl se zůstat," přiznává Gerrard. Co
rozhodlo, kromě srdečního vztahu k červeným barvám?
Nový kouč Rafael Benítez. Ve skutečnosti prý kapitán setrval
díky němu. "Vyhrávej s námi," vyzývá ho španělský trenér i nyní, když
jeho svěřenec opět přemítá o budoucnosti.
Gerrard má však i jiné obdivovatele. Třeba Alexe Fergusona,
vládce Manchesteru United. "Je stejně dobrý, jako byl v jeho věku Roy
Keane," srovnává ho se svým chráněncem. Nebýt nesmírné nevraživosti
mezi oběma kluby, nejspíš by se Ferguson přidal do zástupu uchazečů o
Gerrardovy služby.
Takhle má opačný úkol: vymýšlet způsob, jak jeho umění
neutralizovat. Vždycky se to nepodaří. Jednou Gerrard ve vzájemném
klání vymetl šibenici a vděční fanoušci tuhle trefu vyhlásili za
nejkrásnější gól Liverpoolu v Premier League.
To už je však dávno. Důležitější jsou letošní zásahy. Třeba
ten z derby s Evertonem, které liverpoolský kápo rozhodl svým
strhujícím výkonem. Trefa za všechny prachy! Oba městští rivalové se
totiž tahají o 4. místo - vstupenku do předkola Ligy mistrů. Gerrard
navíc vyhrál i soukromý zápas. Jeho bratranec Anthony totiž nastupuje
za Everton.
Zdá se, že to byl zásadní obrat v sezoně, která do té doby
jela jako na horské dráze. Namáhavý výšlap a hned vzápětí strmý sešup.
Za pár dní už se vyjasní. A pak se ukáže, zda Gerrardova smlouva do
roku 2007 nezůstane jenom cárem papíru. Zda nezazní teskné beatlesovské
Yesterday. Ale vždyť je tady velká výzva - titul, na který fanoušci
historicky nejúspěšnějšího anglického klubu čekají už patnáct let.
Steven Gerrard a dres se třemi lvy na prsou, to už dnes
neodmyslitelně patří k sobě. Ačkoli vlastně stále patří k nastupující
generaci, je liverpoolský záložník v tomto směru bohatě popsanou
knihou. Jeho reprezentační kariéru rámují prestižní bitvy s odvěkými
rivaly. Debut v národním týmu si odbyl už den po svých dvacátých
narozeninách, těsně před evropským šampionátem v Belgii a Nizozemsku.
Trenér Kevin Keegan ho tam nakonec vzal s sebou, aby mladík sbíral
zkušenosti.
Povedlo se mnohem víc, Gerrard přispěl k památné výhře nad
Německem. Celkově to však byl výbuch, kolébka fotbalu se překotila už v
základní skupině. Keegan pár měsíců nato podal demisi a začala éra
Svena-Görana Erikssona.
Ten přistoupil k radikálnímu řezu a postavil svou filozofii na
perspektivních hráčích. Dostalo se tedy i na Gerrarda, ale dlouho
panoval zásadní problém: Kam s ním? Při obrovském přetlaku ve středu
hřiště nakonec Švéd často využíval Gerrardových schopností v roli
levého záložníka, kteří jsou v Anglii nedostatkovým zbožím.
Na mistrovství světa 2002 však jeho služby musel oželet.
Gerrard si poranil třísla a šel na operaci. Prvním velkým turnajem,
který odehrál jako plnoprávný člen základní sestavy, tak bylo loňské
EURO. V úvodním duelu s Francií sahala Anglie po vítězství - jenže pak
se Gerrard dopustil nepochopitelné hrubky. Zpětnou přihrávkou nabídl
šanci Thierrymu Henrymu, přišel faul, penalta! Angličanům zbyly nakonec
oči pro pláč. Nebýt téhle chyby, možná by se celý turnaj vyvíjel úplně
jinak… Vzhledem ke svému věku ale "Stevie G" může tohle zaváhání ještě
mnohokrát napravit. Vždyť už jednou dokázal, že se polepšil. Seběhlo se
to následovně...
Na sraz národního mužstva před kvalifikačním zápasem s Řeckem
na podzim 2002 dorazil přímo z hospody. Popíjel s přáteli v
southportském baru Republik Vodka a choval se stylově - několik lahví
čirého moku padlo za vlast. Ani ve dvě v noci se reprezentant neměl k
odchodu. Zpráva se donesla i k Erikssonovi, a tak hříšník hned putoval
ke kajícné zpovědi. "Steven všechno vysvětlil a omluvil se," řekl tehdy
mluvčí Anglické fotbalové asociace Paul Newman. Na hřišti se potom
Gerrard radoval z postupu na světový šampionát. Od té doby seká
dobrotu. A na tenhle malý škraloup si už ani nevzpomene. |
