Tomáš Rosický se narodil 4.října 1980 v Praze. V současnosti patří mezi
nejlepší záložníky nejen v Česku, ale i celého světa. Je to útočný typ
záložníka, kterému se přezdívá „Malý Mozart“. Nyní působí v anglickém
klubu Arsenal Londýn, kam přestoupil z Borussie Dortmund. Cesta do
anglického velkoklubu nebyla však vůbec jednoduchá.
Tomáš pochází z fotbalové rodiny. Jeho otec Jiří hrával po boku
Andreje Kvašňáka v šedesátých letech za Spartu Praha a starší bratr
Jiří se dostal dokonce do A-týmu Atlétika Madrid. V jeho službách si
ovšem přivodil těžké zranění kolene, po jehož vyléčení vzal zavděk
angažmá v rakouském Bregenzu, odkud se přes Spartu a Jablonec dostal do
Bohemians 1905. Matka Eva vystudovala Vysokou školu ekonomickou. Před
odjezdem do Dortmundu a Anglie, kde se v současnosti stará o syna,
pracovala na finančním úřadě pro Prahu 9.
Po absolvování základní školy nastoupil Tomáš na střední školu
výpočetní techniky a zároveň podepsal smlouvu se Spartou Praha. Dokud
trénoval s letenským béčkem, mohl docházet na odpolední tréninky a
školu zvládal bez větších obtíží. V šestnácti byl ovšem povolán do
A-týmu, který trénoval dopoledne. Z koníčku se rázem stalo zaměstnání.
Tomáš přestal chodit do školy a od třetího ročníku měl individuální
studium. Po malém zaváhání (opakoval zkoušku z počítačových sítí)
zdárně v devatenácti letech složil maturitní zkoušku.
Krátce předtím si odbyl premiéru v ligovém zápase – v dubnu
1999 nastoupil proti Brnu. Od začátku udivoval fotbalovou veřejnost
nevídanými tahy, přehledem a jistou rozehrávkou. Už tehdy byl schopen
přejít s míčem přes tři protihráče. Trenéři mu sice občas vyčítali, že
se nevrací do obrany, ale zároveň dodávali, že při své tělesné síle
dosud nemá na plnohodnotný výkon v ligovém utkání.
Kolem talentovaného mladíka se záhy vyrojili manažeři předních
světových klubů, kteří správně zhodnotili Rosického potenciál pro další
roky. Zástupci Bayernu Mnichov si dokonce chtěli Rosického odvést přímo
po ligovém utkání se Slavií. Psal se 1. prosinec 2000 a Tomáš netušil,
že za měsíc již hráčem Sparty nebude. Na stole ležely dvě nejvýhodnější
nabídky – Borussia Dortmund nebo anglický Fulham. Tomáš se rozhodl pro
německý klub a s přestupovou částkou 29 miliónů liber se stal
nejdražším hráčem Bundesligy. V Dortmundu podepsal smlouvu do 30.
června 2006. Se Spartou získal celkem tři české tituly a jako nejmladší
hráč v historii českého fotbalu byl zvolen hráčem roku.
V Dortmundu se setkal s reprezentačním spoluhráčem Janem
Kollerem, kterého Tomáš zásoboval přesnými a chytrými centry a pasy za
obranu. Hned v první bundesligové sezoně tato spolupráce přinesla své
ovoce a Tomáš získal německý titul a také přízvisko „Malý Mozart“. Ve
stejném roce si také zahrál finále Poháru UEFA, kde nakonec jeho tým
podlehl nizozemskému Feyenoordu Rotterdam 2:3.
Další sezony už pro dortmundský klub nebyly tak vydařené a
postihly ho velké finanční potíže. Klub postupně rozprodal velké opory,
jakými beze sporu byli Brazilci Ewerthon, Amoroso a Dede. Rosický byl s
roční gáží 65 milionů korun velkou přítěží pro Dortmund. O jeho služby
se začaly zajímat takové velkokluby jako jsou Real Madrid, Atletico
Madrid, Tottenham, Chelsea a také Arsenal. Žádné nabídky ale německému
klubu finančně nevyhovovaly, jelikož za Rosického vyplatil Spartě 29
milionů liber. I sám Rosický nechtěl v Dortmundu zůstat.
Přestup Rosického se tak stal evergreenem každého přestupního
období. V létě 2006 už media mluvila o Rosově přestupu do Athletica
Madrid jako o hotové věci, ale z ničeho nic si Rosický třásl rukou s
Arsenem Wengerem a 23.května 2006 ho z Dortmundu vykoupil Arsenal
Londýn. Na svém dresu nosí číslo 7, které zdědil po Robertu Piresovi,
který přestoupil do Villarrealu. Podle vlastních slov je Arsenal pro
Rosického to nejlepší, co ho mohlo potkat, jelikož je proslulý prací s
talentovanými hráči.
V Londýně se výborně uchytil a pravidelně nastupuje v základní
sestavě. Pomalu i začíná plnit roli Roberta Pirese, s kterým ho
většinou všichni srovnávají. Jen ty góly mu nejsou zatím tolik souzeny
jako jeho předchůdci. Výtečně si také rozumí s kapitánem Thierrym
Henrym a pohled na jejich souhru je pastva pro oči. Rosický hru
Arsenalu velmi oživil nápaditými přihrávkami, rychlými narážečkami a
angličtí fanoušci si ho ihned oblíbili. Za Dortmund odehrál víc jak 150
bundesligových zápasů a 23 zápasů v Lize mistrů a Poháru UEFA.
Od mládí prošel Rosický snad všemi reprezentačními výběry,
počínaje startem za patnáctileté 29. srpna 1995. Čtyři dny po
devatenáctých narozeninách poprvé nastoupil za jednadvacítku a po dvou
zápasech už se stěhoval do A-týmu, kde svůj reprezentační debut zažil v
roce 2000, kdy nastoupil proti reprezentaci Irska. Svou zemi
reprezentoval na Euru 2000 v Belgii a Nizozemsku, odkud si odvezl jako
benjamínek nedocenitelné zkušenosti. V nepovedené kvalifikaci MS 2002
už patřil k oporám týmu. Na Euru 2004 v Portugalsku získal bronz a
pomohl České republice kvalifikovat se na MS 2006 v Německu.
Rosický v kvalifikaci zářil, zaznamenal několik důležitých
branek a zásoboval Milana Baroše a Jana Kollera přesnými centry a
přihrávkami, které většinou znamenaly gól v síti soupeře. V baráži o MS
2006 se Česká republika utkala s reprezentací Norska a právě Rosický
vstřelil ve druhém utkání v Praze jediný gól zápasu a definitivně
poslal Českou republiku na MS, kam se v samostatné historii ještě
nekvalifikovala. Na MS 2006 patřil Rosický k našim nejlepším hráčům. V
prvním zápase vstřelil 2 góly týmu USA, který nakonec Česká republika
vyhrála 3:0, ale v dalším průběhu mistrovství jsme již nevstřelili ani
gól a jeli domů již po základní skupině, což byl zřejmě velký neúspěch
naší kopané.
Zatím je svobodný a bezdětný, stránky bulvárních deníků však
plní jeho vztah se druhou vicemiss České republiky Radkou Kocurovou. Ve
volném čase prý nejraději pracuje s počítačem nebo telefonuje. Starší
vůz Opel Astra nahradil supersilným Mercedesem SLK (347 koní - cena v
přepočtu 3,06 miliónu korun). Jeho oblíbeným jídlem jsou škubánky a
rajská omáčka. Z přezdívek, odvozených většinou od příjmení (Rosa,
Rossi, atd.), nápadně vybočuje německá „Schnitzel“, kterou Tomáš podle
vlastních slov nesnáší. |